PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nablýskaná osmdesátá léta končila a svět se začal měnit nejen na politické úrovni. Zatímco hollywoodské rockové chrámy a paláce vyprodávali MOTLEY CRUE, POISON či AEROSMITH, ve skejťáckých kobkách už bylo zaděláno na silnou undergroundovou scénu. Z nadějné sanfranciské kapely FAITH NO MORE, jejichž hudba byla střeštěným mixem punku, hard rocku a funky, byl právě koncem roku 1988 vyhozen excentrický frontman Chuck Mosely (záhy vystupující s kapelou CEMENT – pozn. Dalas). Náhradou se záhy stal devatenáctiletý mladíček Mike Patton z kapely MR. BUNGLE. Nikdo v té době netušil, jak silně se kapela díky němu zapíše do rockové historie.
FAITH NO MORE se tedy na počátku devětaosmdesátého na půl roku zavřeli do studia a vyprodukovali desku, která patří k nejdůležitějším hudebním zlomům posledních 25-ti let. Album „The Real Thing“ bylo ránou pěstí, která knockoutovala už jen převalující se americkou rockovou vrchnost a prvním signálem, jakým směrem se bude ubírat rocková hudba v následujícím desetiletí. Několik měsíců po vydání bylo ticho po pěšině, ale do roka už byli zejména díky skladbě „Epic“ FAITH NO MORE hvězdami. A tak z pohledu člověka sledujícího vývoj mainstreamových rockových proudů mám zaevidováno období kolem roku 1990 jako hodně rekrystalizační a živočišnou dobu plnou přeměn a stylových prolínání. Byla to hektická sezóna, kdy rockové zaoceánské scéně ještě vládl rock n´roll, ale fanoušky si hromadně získávali kapely nové, v čele právě s FAITH NO MORE. Pětice byla tak rozdílná od všech těch kapel, kterým přespříliš záleželo na vlastní image. Roztrhaní, pestrobarevní, neholení, nečesaní, rozšklebení. FAITH NO MORE zkrátka působili jako rozesmátá tvář na pohřbu nějakého italského bosse. Cesta vzhůru probíhala asi takto: Když vydavatelská firma zjistila, že prodeje „The Real Thing“ celkem rychle narůstají, nominovala kapelu jako předskokana AEROSMITH, WHITESNAKE a POISON na turné MONSTERS OF ROCK 1990. Tento tah se záhy ukázal jako definitivně rozhodující při upevnění pozic. Divoké koncerty, při kterých na sebe strhával pozornost zejména neuhlídatelný cvok Patton, který byl dokonce několikrát vyvedený z pódia ve svěrací kazajce, díky nabádání publika k sabotování hlavních kapel, byli před obrovským publikem tím pravým impulzem k průlomu bariér strnulé „vládní garnitůry“.
Album „The Real Thing“ v sobě koncentruje neslýchanou směs funky, rocku a metalu. Je plynule zapadající mozaikou všech odstínů hudebních barev. Nikdy dříve ani později, jsem neslyšel lepší mix mezi vysloveně protikladnými hudebními směry – rapem a hard rockem, v tak posluchačsky atraktivní nahrávce. Tolik zdomácnělé přirozenosti v tak, na tehdejší dobu, netypické muzice. Při poslechu alba „The Real Thing“ mám pocit, jako by těch deset let před ním prakticky neexistovalo. Nádherná spojení klávesových ploch a hammondů s mistrnou rytmikou Mike Bordina a Billy Goulda vytvářejí podklad ke kytarovým výpadům surrealistického hnusáka Jima Martina. Vše by však nebylo tak dokonalé nebýt Mika Pattona. Ten chlapík se během zpěvu dokáže smát i vztekat. Hitové skladby s parádními klenutými melodiemi „From Out To Nowhere“ a „Falling To Pieces“ se střídají s crossoverovým nátěrem „Surprise! You´re Dead!“ i pomalu rozjíždějícími „Zombie Eaters“ a „The Real Thing“, které narostou do překrásných mnohavýrazových funky koláží. Zejména „Zombie Eaters“ je kompozicí, kde kapela předvede všechny své triumfy od procítěného úvodu až ke gradujícím refrénovým výpadům. Hitovkou číslo jedna je však „Epic“ – rapová sloka, stupňující se metalový riff, ze kterého tryská fantastický refrén, při kterém podezírám Pattona, že jej zpívá nosem. Album obsahuje i koververzi „War Pigs“ od legendárních BLACK SABBATH a mnohavrstvou instrumentálku „Woodpecker From Mars“, ve které se kapela dokonale vyřádí. Orientální klávesové motivy se střídají s plynulými tóny, nad kterými Jim Martin drhne ostře řezané riffy. Poslední skladbou je barová eskapáda „Edge Of The World“, s klavírem a znovu originálním Mikem Pattonem. Zde coby švihákem sinatrovského formátu, avšak notně skouřeným.
Pro mne je „The Real Thing“ vzorem všech průlomových alb. Je tolik jiné od všeho, co v době jeho vydání poskytovaly mamutí vydavatelské kolosy. Hitově atraktivní, přesto nepodbízivé. Stylově různobarevné, přesto ucelené a plynulé. Tolik novátorství a nic na úkor písničkové přirozenosti. Jeho progresi nevidím ve složitosti, nýbrž v originalitě a obrovské nadčasovosti. Tak jako se FAITH NO MORE vždy lišili od zbytku světa, tak se liší „The Real Thing“ od všech dalších alb FAITH NO MORE. Kapela již nikdy i přes obrovský úspěch desek následujících nezopakovala ten kolosální moment příchodu něčeho nového a přitom tolik líbivého.
Mike Patton
- zpěv
Jim Martin
- kytara
Billy Gould
- basa
Mike Bordin
- bicí
Roddy Bottum
- klávesy
1. From Out Of Nowhere
2. Epic
[video]
3. Falling To Pieces
4. Surprise! You´re Dead!
5. Zombie Eaters
6. The Real Thing
7. Underwater Love
8. The Morning After
9. Woodpecker From Mars
10. War Pigs
11. Edge Of The World
Sol Invictus (2015)
Album Of The Year (1997)
King For A Day ... Fool For A Lifetime (1995)
Angel Dust (1992)
Live At The Brixton Academy (Live) (1990)
The Real Thing (1989)
Introduce Yourself (1987)
We Care A Lot (1985)
Datum vydání: Úterý, 20. června 1989
Vydavatel: Slash Records
Stopáž: 55:25
Produkce: Matt Wallace and FAITH NO MORE
FAITH NO MORE jsou jednou z mála skupin, která předběhla svoji dobu. Ve svém čase začali s něčím co tady takřka nikdo jiný nedělal. S „The Real Thing“ se začala valit lavina. Lavina na jejíž hroudách dodnes vyrůstají další a další hudební skupiny. Prvky, které začali jako jedni z prvních roubovat do kytarového rocku právě „Fejti“ i dnes po patnácti letech nejsou vyčpělé. Jejich hudba se postupem času stává nadčasovou a ani zlomová „The Real Thing“ z roku 89 v dnešní době nezní nijak archaicky. Snad největším přínosem jest koitus, který zadělal na zrození hudební osobnosti, která se pro mě osobně velmi tučně zapsala do dějin kytarové hudby. Samozřejmě mám na mysli charismatického démona balancujícího někde na pomezí geniality a šílenství – hudebního experimentátora a vynikajícího zpěváka Mika Pattona. „The Real Thing“ je zatím jakýmsi předvojem (velmi, velmi silným předvojem) před tím co přišlo v následujících albech na kterých Patton hlasově dozrál a skupina složila další opravdu silné skladby, které řádně zacloumali rockovým světem.
FAITH NO MORE aj roky po rozpade ostávajú zásluhou neveľkej, ale čo do obsahu významnej pozostalosti, tvorenej len niekoľkými doskami, jedinečnou kapelou, ktorá ovplyvnila nespočetné množstvo súčasných velikánov.
"The Real Thing" je určite album prelomový, ktorý veľa zmenil vo vtedy (ale i dnes) absurdnom hudobnom biznise. Nadčasový vrchol podľa môjho názoru predstavuje hneď nasledujúci prekomplexný a aj zvukovo oveľa osobitejší "Angel Dust" a absolútny vrchol tvorivého rozkvetu "King For A Day...Fool For A Lifetime", kde odídeného a kapelou nenávideného podivína Jima Martina nahradil Trey Spruance, cvok a zároveň Pattonov spoluhráč z vyšinutého bočného projektu MR. BUNGLE (čo z dvojice MR. BUNGLE a FNM bolo pre Pattona tým skutočným bočákom radšej nechám tak).
Samotný "The Real Thing" však rovnako obstojí aj dnes, hoci na rozdiel od spomínaných nasledovníkov ide ľahko identifikovať dobu vzniku. Okrem notoricky známej hitovky "Epic" obsahuje aj "From Out Of Nowhere", ktorá sa dočkala seriózneho spracovania na "Inquisition Symphony" fínskych ničiteľov kvalitného dreva APOCALYPTICA, ďalej parodický slaďák "Zombie Apocalypse" alebo kolegom spomínanú úpravu "War Pigs".
Pre možnosť zhliadnuť naživo zostavu FNM práve z obdobia "Angel Dust" až "King For A Day..." som ochotný upísať svoju dušu peklu, takže ak poznáte rohatého osobne, odkážte mu, nech ma kontaktuje.
I po x letech mě tahle deska baví....
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.